11 Blue Mountains and Jenolan Caves
Blue Mountains
Celý výlet si vyžádal spoustu příprav a mluvili jsme a organizovali a zařizovali skoro měsíc dopředu, protože nás mělo jet hodně a to si vyžaduje důkladnou přípravu. Původně jsme si chtěli najmout auta, ale nakonec jsme se rozhodli jet vlakem. Nakonec nás jelo deset a ve složení 8 Čecháčků a dvě Slovenky, takže jsem si ve vlaku připadala trochu jako na školním výletu do hor. Na cestu jsme vyrazili v sobotu ráno, kolem 8 hodiny a do Katoomby jsme se dostali kolem 10. Situace ale byla taková, že přestože několik týdnů před naším výletem bylo krásné slunečné počasí a přesně na ten náš víkend hlásili nějaké přeháňky, konkretně „shower or two“, takže jsme jen doufali, že těch pár přeháněk nějak přežijeme a uvidíme něco z hor.
Když jsme ale dorazili do Katoomby, to je malé městečko v Horách, kde jsme měli zabookovaný hostel, tak pěkně lilo a obloha nevypadala nijak nadějně. Nicméně nadšení nás neopouštělo a vydali jsme se najít náš hostel. Byl zrovna Velikonoční víkend, kdy pracující lidé mají pátek a pondělí volno, tak přes špatné počasí byl hostel plně obsazen. Naštěstí mi jsme si místa zabookovali dopředu přes internet, tak jsme s tím neměli problém. Takže když jsme zjistili, že máme kde spát, vydali jsme se rovnou do hor.
První cesta vedla na tzv. Echo Point, od kud je to kousíček k panoramatickému výhledu na skalní útvar zvaný Three Sisters. Už když jsme dorazili tam nám bylo jasné, že přes všechno naše odhodlání užít si tenhle výlet, to nebude až zase taková legrace. Všichni se snažili zakuklit do nepromokavých bund a ti co měli promokavé věci, ty na Echo Pointu zakoupili vodečku a zahřívali se touto cestou. Když jsme dorazili na vyhlídku, tak se nám naskytl neopakovatelný výhled na mlhu hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě někde dál by se mohl dát najít rybníček Brčálník i s Rákosníčkem. Nicméně ani tak jsme se nenechali odradit a na památku jsme se tam nechali vyfotit. No i když kdybychom si stoupli před bílou stěnu a nechali se tak vyfotit, asi by to vyšlo nastejno. Klidně bych mohla tvrdit, že za námi buráceli Niagarské vodopády :o)
Ale ani to nás neodradilo a vydali jsme se na sestup do údolí. A že to bylo nějaké dobrodružství. Stezky byly úplně zatopené vodou, takže jsme občas museli ručkovat po zábradlí nebo balancovat podél skalních stěn, ale zase alespoň bylo o zábavu postaráno. Cestou jsme se zastavili ještě na několika vyhlídkách a všude jsme viděli tu krásnou mlhu. Ale úplně tak ztracené to zase nebylo, musím uznat, že Blue Mountains jsou moc krásné a procházet pravým Australským lesem, kolem vodopádů a skalních převisů rozhodně stojí za to. Každopádně se tam musím ještě jednou vypravit a užít si ta vyhlášená panoramata.
Také bych chtěla vidět proslulý modrý nádech hor, podle kterého vlastně dostali své jméno. Namodralý opar je způsoben výpary z Eukalyptů a Tea Trees stromů, které tu všude rostou.
Když jsme se skrz na skrz promočení vrátili do hostelu, dali jsme si horkou sprchu, dali věci sušit ke krbu, najedli se a otevřeli lahvinku, tak nám bylo nakonec moc fajn.
Jenolan Caves
Druhý den jsme si zaplatili jednodenní výlet do Jenolanských krasových vápencových jeskyní. Jenolanské údolí leží asi hodinku od Katoomby a jedná se o nejstarší a nejrozlehlejší jeskyní systém v Austrálii. V celé oblasti se nachází okolo 300 jeskyní, z nichž 13 je zpřístupněno veřejnosti. My jsme si zaplatili vstup do dvou z nich. První byla Lucas Caves, která je ze všech těchto jeskyní nejrozlehlejší a druhá byla Oriental Caves, o které se říká, že je nejkrásnější. Prohlídka každé z jeskyní trvala hodinu a půl a bylo rozhodně na co koukat. Všude kolem krápníkové stěny, sloupy a různých tvarů i velikostí a několikrát měli připravenou i světelné a hudební představení, k tomu poutavé vyprávění průvodců, bylo to opravdu moc zajímavé a bude na co vzpomínat.
Cestou do jeskyň nám řidič zastavil také na jedné vyhlídce a protože bylo mnohem lepší počasí než včera, tak se nám podařilo udělat i nějaké panoramatické fotky. A když už jsem se o něm zmínila, ten náš pan řidič, to byla také kapitola sama pro sebe. Byl to rodilý Australan, narozený v Katoombě a měl moc poutavé vyprávění. Vlastně vydržel vyprávět celou cestu. Třeba vyprávěl o tom, jak má rád klokaní steaky, jak se Katoomba mění, že třeba v Sydney nebyl už, kolik to říkal, snad 27 let :o) Cestou se jedné z nás udělalo špatně, tak jí zastavil někde v buši, ale bohužel vybral místo, kde se pokojně rozkládala mršina klokana, nicméně z jízdy jí už špatně nebylo.
Víkend byl opravdu nabytý zážitky, ale protože jsem v pondělí musela do práce, tak jsem se večer vydala zpět do Sydney. Někteří se rozhodli dát sluníčku ještě jednu šanci a zůstali v Katoombě až do pondělí, ale já už se těšila domu na horkou sprchu a svojí postýlku. Navíc jsme v pátek před výletem byli hrát basket a já si udělala puchýř přes půl chodidla, tak jsem byla ráda, že jsem tu túru zvládla. Nakonec přes to, že nám počasí zrovna nepřálo to byl fajn víkend a těším se, že se tam rozhodně ještě jednou podívám.
Komentáře
Přehled komentářů
Když si tak vzpomenu, jak si ráda lenošila a tady se vydáš na takovou turu a ještě sportuješ, jsem překvapena, ale moc Ti to přeji.
Nemáš moc pohybu?
(Mamka, 9. 4. 2008 7:04)